Dali jsme pro vás dohromady řadu zajímavých informací o jedné z nejužitečnějších rostlin lidské historie - lnu přadném. Při pátrání po zajímavostech o lnu jsme narazili na fakta všeobecně známá, ale i opravdu překvapivá…
CHARAKTER A VLASTNOSTI LNU
Len setý je nenápadná, jednoletá bylina o výšce 50-80 cm. Má přímou lysou lodyhu, která je hustě olistěná, v horní části větvená. Listy jsou úzké, až 3 cm dlouhé, květy mohou mít až 1,5 cm do šířky. Barva květů je bleděmodrá, někdy se může objevit i nafialovělá, ojediněle růžová či bílá. Plodem lnu je pětipouzdrá tobolka.
Latinský název lnu zní Linum usitatissimum. "Linum" pochází z keltského slova "lin" neboli nit a slovo usitatissimum znamená nejužitečnější... Len řadíme mezi rostliny "lnovité" a existuje jej asi 200 druhů, z nichž většina roste planě.
Len setý se dělí na dva typy: len přadný a len olejný. Jak vyplývá z názvu, len přadný je využíván pro vlákno, len olejný pro olej. V našich zemích dnes převládá pěstování lnu olejného.
Vlákno z této rostliny je samo o sobě málo elastické, proto se lněné látky tolik mačkají. Len se vyznačuje vysokou pevností, která se zvyšuje za mokra. Dobře snáší praní a ždímání a může se sušit pověšený, aniž by se zdeformoval. Dobře absorbuje vlhkost a rychle schne, při žehlení snese i nejvyšší teploty.
Lněné vlákno je ve své přirozené formě 100% přírodní, odbouratelné a recyklovatelné. Je schopné velmi dobře absorbovat vlhkost - až 20 % své hmotnosti, přičemž stále zůstává suchý na dotek. Len je také antiseptický (má vysokou odolnost proti plísním a houbám) a hypoalergenní.
Žehlení lněných tkanin se může zdát náročné, ale stačí jej předem nakropit, používat napařování a žehlit na nejvyšší teplotu. Variantou je i nechat len mírně pomačkaný, vypadá to často i přirozeněji.
Častým praním len měkne a zvyšuje se jeho savost. Získává také krásnou patinu, takže obavy, že bude nějak nevzhledně stárnout opravdu nejsou na místě...
PĚSTOVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ LNU
Při pěstování této pozoruhodné rostliny nejsou nezbytné žádné pesticidy ani hnojiva, len je nenáročný na složení půdy a stačí mu přirozeně se vyskytující se dešťové srážky.
Na polích se len pěstuje nejčastěji po obilninách - nesnáší, pokud je pěstován na stejné půdě více let po sobě. Pro tento jev je dokonce termín "lnová únava". Odborníci doporučují na stejný pozemek vysévat len dokonce až za 6 let...
Zpracování lnu je složitý a zdlouhavý proces. Po dosažení zralosti se rostliny nesečou, ale vytrhávají, a poté, co se odsemení, nechávají se ležet na poli, kde se skrápí vodou a obrací. Zhruba po měsíci, kdy se pevnost stonků vlhčením naruší, se sváží k dalšímu zpracování do tzv. tírny.
V tzv. tírnách se u lnu lámáním (tzv. kalandrováním) a třením (potěráním) ze stonků odstraňuje dřevovina – pazdeří. Rozvolněná lýková vlákna se dále pročesávají – vochlují a vyčesáváním se od dlouhých oddělují krátká vlákna – koudel. Z dlouhých vláken, která tvoří zhruba 10 až 15 % z celé rostliny, se vyrábí příze.
Než se surové lněné vlákno dostane do tkalcovského stavu, čeká jej složitá úprava o mnoha krocích, mezi něž patří např. předení, kramplování, šlichtování nebo soukání... Historicky vše provádělo ručně, postupem času v procesech převládlo strojové zpracování.
Při zpracování lnu dojde užitku vlastně celá rostlina... Kromě dlouhých vláken a koudele vzniká ještě zbytkový jemný odpad, který lze využít v papírenské výrobě. Odpad ze zpracování v podobě pazdeří se používal jako podestýlka pro hospodářská zvířata, dnes je využívám i např. pro lisování kelímků nebo obalových hmot.
Kromě tkanin využívaných na oblečení nebo bytový textil se lněné vlákno používá na širokou škálu techničtějších produktů jako jsou pevné nitě, motouzy, provazy a lana. To vše zejména pro svou vysokou pevnost a odolnost i v nepříznivých podmínkách.
Len je pěstován také pro semeno, které má široké využití v potravinářském a farmaceutickém průmyslu a je i zdrojem lněného oleje. Ten je navíc využíván i k technickým účelům - např. k výrobě fermeží nebo tiskařských barev.
HISTORIE PĚSTOVÁNÍ LNU
Len setý je jednou z nejstarších pěstovaných plodin. První známky jeho pěstování se historicky objevily na území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Jordánska a Izraele, Egypta a Turecka, kde byly vhodné podmínky pro zemědělství.
Ve starém Egyptě byl len oblíbeným darem panovníkům na jejich poslední cestě, vkládal se do hrobek, jako vstupenka do říše mrtvých. Také zemřelí při mumifikaci byli zavinováni právě do pruhu lněné látky. Do Evropy se dostal len ve středověku. Lněné plátno se používalo například jako plachty římských lodí - Římané spolu se Slovany pak rozšířili len do Evropy.
Pěstování lnu přadného má v českých zemích dlouhou tradici. Nejstarší nálezy užití lněného vlákna u nás pocházejí z doby kamenné.
O oblíbenosti a rozšířenosti pěstování lnu u nás svědčí dodnes názvy obcí jako jsou Lnáře, Lniště či Lensedly. Pěstoval se zejména v podhorských oblastech a v mnoha chalupách představoval nezbytnou surovinu k obživě - alespoň do začátku 19. století, kdy se výroba přenesla do manufaktur....
Největšího rozkvětu se pěstování lnu se naše země dočkaly ve 20. letech 20. století, kdy jím bylo oseto až 25 000 hektarů. Dnes se len přadný již prakticky nepěstuje, pouze pro vědecké účely - produkce skončila v roce 2010. Na druhou stranu plocha, na níž se pěstuje len olejný, se rozšířila proti minulosti, kolísá v rozmezí 1200–2000 ha.
Lnářský průmysl v našich zemích zaniknul postupně v 90. letech 20. století, kdy u nás (na rozdíl od jiných zemí Evropy) nedostal tolik potřebné dotace na provoz a další rozvoj. Poptávce po lnu také uškodil příliv levného textilu z východu. Postupně tak zmizelo jak know-how pro pěstování i následné zpracování lnu, tak strojové vybavení.
Tkalcoven lnu je v současné době ve ČR jen několik, ale zpracovávají pouze přízi dovezenou většinou z Polska, Belgie nebo dalších evropských zemí.
Tradičními lnářskými evropskými zeměmi jsou Francie, Nizozemí a Belgie. Jejich výnosy představují celých 25 % celkové světové produkce lnu. Největším světovým producentem lnu je Čína.
I když hovoříme o "českém lnu", jedná se - bohužel - při nejlepším o tkaninu vyrobenou sice u nás, ale z dovezených přízí.
Zdroje informací:
- periodika Úroda, PharmaNEWS, E15 a Lnář
- Wikipedie
- Národní zemědělské muzeum